Aktuality, novinky, informace...
Koupí a stavbou to u bazénu nekončí. Kromě plavání a opalování se na lehátku je tu ještě jedna ne úplně příjemná část – údržba bazénu. Ale nebojte se, nejde o žádnou zásadní nepříjemnost. Jen je potřeba se trochu věnovat čištění vody a údržbě bazénu jako takového. Jak na to, se dozvíte v tomto článku.
Zastřešení je záležitost, na niž byste měli myslet už při realizaci bazénu. Kromě toho, že vám ušetří za vytápění vody, je také neocenitelným pomocníkem, pokud chcete mít bazén čistý a bez spadaného listí, pylu či prachu. Zároveň snižuje riziko vzniku nežádoucích řas, které stoupá spolu s rostoucí okolní teplotou. Plachtu bychom nedoporučovali – voda se pod ní neohřívá a taky stoprocentně nechrání před nečistotami. Navíc je rizikovým prvkem při pádu do bazénu. Určitě je ekonomicky výhodnější investovat do zastřešení, případně do lamelového zakrytí. Do interiéru doporučujeme lamelové krytí, které dokonale zabraňuje odparu vody. Na venkovní bazény radíme spíše zastřešení, protože lamelové zakrytí obdobně jako plachta splachuje nečistoty do bazénu a voda se pod ním neohřívá.
Průzračná voda je jedním z nejdůležitějších předpokladů dokonalého koupání. Zpravidla kombinujeme dva způsoby čistění – mechanické a chemické. Mechanickým myslíme filtrační zařízení, které zachycuje větší nečistoty, jako je třeba listí, pyl a prach. Chemické čištění se provádí pomocí speciálních přípravků a stará se o čistotu vody jako takové – hubí totiž mikroorganismy, na něž mechanický filtr nestačí.
Mechanické čištění odstraní viditelné nečistoty, ale pak jsou tu ještě všemožné řasy a mikroorganismy, které pouhým okem většinou nevidíme – a s těmi zatočí chemické čištění.
Pokud se údržbě vody věnujete dostatečně, neměli byste mít problém ani se znečištěnými stěnami nebo dnem bazénu. Pokud by se přesto nějaké nečistoty objevily, stačí je setřít hadříkem. Výhodou laminátu je, že nemá žádné spáry a spoje, a tudíž se řasy nemají kde držet. Povrch bazénu je sám o sobě hladký a nechytají se na něm nečistoty, což výrazně zkracuje dobu údržby.
Nejjednodušším řešením je filtrování přes čerpadlo, které vodu prohání pískovým filtrem a zbavenou mechanických nečistot pouští znovu do bazénu. Po určité době je nutné filtr proprat – to se provádí velmi jednoduše pomocí ovládacího ventilu. U bazénu o objemu 30m3 vody budete potřebovat čerpadlo o výkonu 12m3/hod, v sezoně pak bude filtrace pracovat zhruba osm hodin denně.
Druhým způsobem mechanického čištění je to pomocí takzvaného kartušového filtru s výměnnou vložkou. Vložka zachytí i drobné nečistoty, jen je nutné ji pravidelně čistit a po čase vyměnit. Tento způsob filtrování je ovšem vhodný jen pro velmi malé bazény, zpravidla se používá pro masážní vany.
Na čistění vody se nejčastěji používá chlor – je nejdostupnější a zdánlivě nejlevnější. Zdánlivě proto, že taková dezinfekce je sice levná, ale na druhou stranu je potřeba ji stále dokupovat, takže v dlouhodobém měřítku nejde o úplně nejekonomičtější řešení.
Už méně časté přípravky jsou ty peroxidové – jsou vhodné pro ty, kdo jsou alergičtí na chlor, nicméně jsou nákladnější a jejich dávkování vyžaduje určité zkušenosti.
Šetrnější formou „dezinfekce“ je úprava vody na mořskou – tato úprava je obzvlášť vhodná pro všechny alergiky. Jedná se o poměrně nákladné řešení (kvalitní technologie upravující vodu na mořskou stojí řádově desetitisíce korun), ale z dlouhodobějšího hlediska jde o nejekonomičtější řešení – náklady na provoz jsou minimální a jedinou údržbu, kterou voda vyžaduje, je kontrola hladiny pH.
Další šetrnou formou dezinfekce je ionizace vody, ale ta sama o sobě nestačí. Pořád je potřeba použít i chemické přípravky (zhruba polovinu toho, co byste použili, kdybyste vodu čistili pouze chemií).
Poslední kategorií chemického čištění jsou takzvané flokulanty neboli vločkovače. Ty se používají, pokud je voda delší dobu zakalená a nic jiného nepomáhá. Vločkovače proto, že dokážou vysrážet nečistoty z řas, které pak jen spadnou na dno bazénu, kde už je snadno vysajeme. Díky flokulantům je pak voda krásně čirá. Ale pozor – tato bazénová chemie vyžaduje pokročilé znalosti a správné ředění: když jich dáte více, než je zdrávo, voda se zakalí úplně a nezbyde než ji vyměnit.
Hodnota pH vyjadřuje kyselost nebo zásaditost vody a její úpravou docílíte toho, že dezinfekce bude fungovat, jak má, a zároveň bude šetrná k pokožce. Bazénová voda by měla mít pH 6,8–7,6. Kyselost vody se z venkovních bazénů spíše snižuje, proto se používají přípravky označené pH-. Nejlépe se o regulaci postará automatický dávkovač.
Zazimování tak úplně nepatří do běžné údržby, protože se provádí jen jednou za rok, ale zmínit jej musíme. Obvykle bazén zimujeme ve chvíli, kdy okolní teploty klesnou pod 12 stupňů Celsia. Při teplotách pod deset stupňů už nerostou řasy a další mikroorganismy, takže je bezpečné odstavit čisticí technologie. Celé zazimování se skládá z několika kroků, které jsme popsali v článku o přípravě bazénu na zimu.
Chcete vědět více o bazénech nebo jejich údržbě? Jednoduše nás kontaktujte – jsme tu pro vás.